Jdi na obsah Jdi na menu
 


Předmluva

24. 2. 2017

akademik Alexandr Michajlovič Ugolev

TEORIE PŘIMĚŘENÉ VÝŽIVY A TROFOLOGIE

 

PŘEDMLUVA

 Jedním z důležitých úkolů této knihy je, zvážit řadu problémů, řešení kterých může být nalezeno pouze na základě fundamentálních výzkumů lidí a zvířat. Ve výčtu takových problémů je třeba brát v úvahu především otázky stravy a výživy. Zejména v otázce výživy, zdá se, je více než kdekoli jinde, integrována etika a věda, dobro i zlo, znalosti i hádanky. Spolu s tím nelze zapomínat i na ten obecně známý fakt, že jak nedostatek, tak i hojnost potravy patří k mocným faktorům, působícím nejen v přírodních podmínkách, ale i v podmínkách rozvinutých civilizovaných společností. Už v dobách Hippokrata potravu srovnávali s nejsilnějším lékem. Nicméně nesprávné používání tohoto léku, stejně jako kteréhokoli jiného, může vést k dramatickým následkům.

 Jeden z cílů knihy spočívá také v tom, abychom určili přesné místo výživy ve fenoménu života na Zemi a v té části biosféry, která je spojena s životem člověka. V tomto případě je třeba zaměřit pozornost na hledání dalších cest rozvoje otázek výživy, což se stalo možným díky revolučním úspěchům ve druhé polovině 20. století v biologii a dalších vědách, které se o ni opírají.

 Je důležité vzít na zřetel humanistickou stranu otázky výživy, kde se tvrdí, že člověk je vrcholem potravní pyramidy. Pyramida, jak ji chápeme, odráží logický rozvoj obecných představ a idejí humanismu, které byly zformovány v období renesance, kdy se člověk postavil do centra světa. Tyto představy, které dávaly lidstvu tak mnoho, současně přivedly lidstvo k myšlence vítězství člověka nad přírodou, a v konečném důsledku k ekologické katastrofě, na hraně které se ocitl svět. V této knize, stejně jako v předchozí (Ugolev 1987a), se snažíme poukázat, že z přirozeně vědeckého pohledu jsou představy o trofické pyramidě neodůvodněné. Ve skutečnosti člověk, jako nositel noosférických znaků, je v trofickém vztahu jedním z článků složitého uzavřeného systému koloběhů v biosféře s jejími trofickými svazky. Z pohledu nezávislého pozorovatele se jako nejsprávnější jeví myšlenka harmonie člověka s okolním světem, která se stává nejoblíbenější  při prohloubení chápání jeho smyslu. Výhody myšlenky harmonie před antropocentrickým přístupem jsou zvláště viditelné při analýze potravy budoucnosti a ve spojení s nezbytností zahrnout potravu člověka do trofických řetězců biosféry.

 Základní pozornost je věnována v podstatě dvěma teoriím výživy – klasické teorii vyvážené stravy a nové, rozvíjející se teorii adekvátní (přiměřené) výživy, jejich charakteristice, porovnání a analýze užitečnosti použití k řešení důležitých teoretických a aplikovaných aspektů problémů výživy. Přitom výživa je považována za jednu z těch funkcí, která sjednocuje zvířata a člověka. Ve spojení s tím se objevila možnost, přejít od  antropocentrického řešení problému k sestavení nové teorie přiměřené výživy. 

 Kniha se snaží představit uspořádanou argumentaci obrysů nové teorie přiměřené výživy, která nahrazuje klasickou teorii vyvážené stravy. Bez ohledu na přitažlivost nové teorie, nemůže se rozvíjet pouze pod vlivem praktických impulzů a musí mít spolehlivý, přírodně vědecký základ. Takovým základem může být trofologie. Dosažení úspěchů v oblasti biologie a medicíny za poslední desetiletí, odhalení dříve neznámých zákonitostí a důležitá zobecnění umožňují mít za to, že se formuje nová věda, kterou jsme nazvali trofologie, a která, podobně jako ekologie, je mezidisciplinární. Je to věda o potravě, výživě, trofických spojeních a vší komlexnosti asimilace potravy na úrovních organizace živých systémů – od buněčného k biosférickému. Trofologický přístup, zdůvodnění a výhody kterého jsou uvedeny níže, dává v rámci trofologie možnost nejen upřesnit klasickou teorii výživy člověka, ale i rozvinout značně širší teorii přiměřené výživy.

 Je očividné, že zhodnocení klasické a nové teorie výživy z pozic nové biologie potřebuje především představení podstaty samotné trofologie. To také určilo strukturu knihy.

 V této nepříliš objemné knize nelze detailně analyzovat nejen trofologii, ale ani teorii přiměřené výživy. Pokusíme se posoudit jejich nejpodstatnější aspekty v co nejvíce obecné a současně určité formě. Proto jsou zkoumány zejména mechanizmy asimilace potravy. Současně s tím jsou charakterizovány především fundamentální a aplikované aspekty trofologie. Poté je na příkladu historie vědy o výživě prodemonstrováno, jak nebezpečné, a někdy i tragické byly ty etapy, kdy probíhalo intenzivní řešení aplikovaných úkolů, bez dostatečného chápání úrovně organizace živých systémů na základě fundamentálních věd. Za tím účelem jsou osvětleny základní postuláty a výsledky současné klasické teorie vyvážené stravy, její přednosti a nedostatky, a následně ve stručnosti formující se v současnosti teorie přiměřené výživy, nové tendence v této oblasti atd.

 Je třeba zdůraznit, že antropocentrismus je jedním z nedostatků klasické teorie výživy a mnoha jiných teorií. Skutečně, teorie se musí zakládat na zákonitostech, které jsou charakteristické pro mnohé, pokud ne pro všechny živé organismy. Tak jsme se již dříve zaměřili na všeobecnost základních mechanismů asimilace potravy (zejména mechanizmu hydrolýzy a transportu) u všech organismů. To je důvod, proč je evoluční přístup k otázkám výživy, který je jednou z hlavních odlišností od klasické teorie, vykazuje zvláštní důležitost.

 V knize jsou ve stručné formě osvětleny jak teoretické, tak i praktické aspekty teorie přiměřené výživy. Tato teorie může být užitečná pro nová řešení vážných úkolů současnosti, spojených s optimalizací výživy. Například, jedním z důležitých úkolů 20. století byla realizace myšlenky syntetické potravy a přímé (parentální) výživy, jak o tom nedlouho před svou smrtí psal vynikající francouzský chemik Berthelot. Nabízí se otázka, jestli jsou uskutečnitelné myšlenky, týkající se výroby a využití syntetické potravy a parentální výživy? Je možné a potřebné je realizovat? Odpovědi na tyto otázky, které mají ohromný vědecký i praktický význam, může dát teorie přiměřené výživy. Závěry o nemožnosti použití vylepšené nebo ideální potravy, plynoucí z této teorie, jsou v rozporu s doporučeními klasické teorie. Vynasnažíme se alespoň dokázat, že harmonický člověk musí zachovat rozvinutý trávící trakt jako orgán, zabezpečující nejen vstřebání určitých živin, ale i řadu biologických procesů, majících životně důležitý význam. Patří k nim produkce hormonů, transformace řady biologicky aktivních látek a řada dalších.

 Jak bylo naznačeno výše, v posledních desetiletích představy o mechanismech asimilace potravy, a následně o jejich biologickém a ekologickém významu prošly kardinálními změnami. Zejména bylo stanoveno, že podstatnou roli ve výživě nejen člověka a živočichů určitých skupin, ale i všech vyšších organismů hraje jejich endoekologie , tj. určitým způsobem organizovaná vnitřní střevní (nebo enterální) prostředí a v něm zabydlené organismy, hlavně mikroorganismy.

 V současnosti je prodemonstrováno, že u vyšších organismů probíhá nejen vstřebání některé užitečné části potravy, ale jejich obohacení a transformace pod vlivem bakteriální flóry. V důsledku toho se nevstřebatelné potravinové produkty mění na aktivní, mající řadu unikátních vlastností, části potravy. Ukázalo se, že ty látky, které byly dříve považovány za balast, mají neobyčejně důležitý význam pro životní funkce organismu. Tyto látky, ke kterým se řadí především vláknina, se v průběhu evoluce staly součástí látkové výměny. Speciální analýza prokázala, že snížení podílu vlákniny v potravě vyvolává různá onemocnění. Zajímavé, že už Avicenna upozorňoval na nezbytnost pojídání celozrnného chleba a kaší, ovocem a zeleninou obsahující vlákninu. To svědčí o blízkosti myšlenek velkého lékaře starobylého východu a mnohých současných výzkumníků.

 Mění se také představy o barierních (ochranných) funkcích trávícího traktu, což má význam pro chápání a další rozvoj fyziologie výživy a nové teorie přiměřené výživy.

 Nelze opomenout vitální roli regulačních látek ve fungování nejen trávícího systému, ale i organismu jako celku, což je akceptováno v teorii přiměřené výživy, ale nebere se na vědomí v teorii vyvážené stravy. Klasická teorie vycházela z představ o existenci pouze jednoho směru, mířícího z trávícího traktu do vnitřního prostředí organismu – proudu potřebných výživných látek, nebo živin. Na rozdíl od toho nová teorie zvažuje, kromě nutričního, několik proudů, ke kterým patří proud regulačních (hormonálních) sloučenin, proudy bakteriálních metabolitů a toxických sloučenin, tvořících se díky činnosti trávícího aparátu a postupujících se znečištěnou potravou nebo ze znečištěného okolního prostředí. V knize je charakterizován střevní hormonální systém, jeho obecné efekty, včetně vlivu na specifickou dynamickou činnost potravy a regulaci spotřeby potravy.

 Při zkoumání praktických aspektů teorie přiměřené výživy je zvláštní pozornost věnována mléčné výživě, výživě novorozenců, koncepci kultury stravování, jako části trofické kultury. Nutno poznamenat, že mléčná výživa se interpretuje jako způsob zachování trofického svazku mezi matkou a potomstvem. Je zajímavé, že kromě savců produkuje mléko řada druhů ptáků. Pozornost vyžaduje podobnost chemického složení mléka savců a ptáků.

 Kniha poskytuje také některé představy o evolučních aspektech trofologie, objasněn je původ života na zemi, vznik buněk a trofických řetězců. Trofologický přístup je vhodný pro chápání nejen procesů, probíhajících v živých systémech různé složitosti, ale i biologie jako celku, medicíny, ekologie, výživy atd.

 Závěrem je třeba podotknout, že kniha je složena z řady logicky spojených hlav. Zároveň je každá kniha samostatným popisem, nebo esejí. V souvislosti s tím najde čtenář v různých hlavách podobná vyjádření a myšlenky. Tento postup byl nezbytný pro to, aby všechny vzájemně propojené hlavy knihy současně představovaly samostatné popisy, ze kterých každý může upozornit čtenáře na zde zkoumaný aspekt problémů výživy.

 Nakonec je čtenáři předložena možnost provést vlastní výběr mezi dvěma teoriemi výživy, které jsou rozděleny nejen úrovní znalostí, ale i různou axiomatikou. To vede k naprosto rozdílným závěrům a praktickým použitím u lékařů, specialistů v oblasti zemědělství a potravinářských technologií, chemiků, ekologů, a také specialistů, různě spojených s rozpracováním teoretických nebo aplikovaných problémů trofologie.