Jdi na obsah Jdi na menu
 


TROFOLOGIE

1. 3. 2020

TROFOLOGIE

Nauka o výživě – vědecký směr, kterého základem je komplexní studium vlivu výživy na organismus člověka, včetně léčení nemocí, délku života atd. Podporuje racionalizaci výživy a zlepšení kvality potravin.

Tato nauka je mezidisciplinární – prolíná se v ní filozofie, medicína i obecná biologie. V trofologii je proces příjmu potravy zkoumán v nejširším rozsahu – od jednotlivé buňky do biosféry jako celku. Zakladatelem nového vědeckého směru je akademik A.M. Ugolev. Na základě výsledků svého bádání v oblasti fyziologie trávení a výživy zformuloval v 80-tých letech minulého století vědecký základ trofologie.

Trofologie nám předkládá, že výživa má vliv nejen na zdraví obecně, ale i na takové, zdálo by se s příjmem potravy nesouvisející věci, jako je nálada, kreativní schopnosti, práceschopnost, duševní rozpoložení atd. Kromě toho, výživu nelze zkoumat pouze v úzkém antropocentrickém kontextu, vždyť potravní řetězce existují ve společenstvích organismů, mají vliv na cirkulaci látek v biologickém systému a dokonce na evoluci druhů. Mimochodem, výsledky nedávných výzkumů čínských vědců poskytly  další argumenty o důležitosti potravních řetězců – ukázalo se, že DNA potravin (např. rýže) má vliv na DNA lidí, kteří ji jedli.

Trofologie je založena na teorii Ugoleva, podle které existují tři typy trávení: mimobuněčné, vnitrobuněčné a membránové. I když je vědecké zdůvodnění trofologie dosti složité pro laické chápání, praktické závěry mohou užitečné pro racionalizaci výživy každého člověka.

Oproti zformulovanému vyváženému přístupu v dietologii, trofologie zkoumá potravu nejen jako zdroj výživných látek a energie, ale také jako zdroj hormonů a látek, které se tvoří v trávícím traktu při zpracování potravy. Z tohoto hlediska je velká pozornost věnována studiu balastních látek, nezbytných pro činnost mikroflóry organismu.

Jak známo, mikroflóra tvoří přibližně 5 % hmotnosti organismu. Dá se říct, že zdravá mikroflóra je znakem zdravého organismu. Na správnost výživy je nezbytné se dívat z pohledu efektivního vzájemného působení mezi nimi.

Bohužel, rozvoj medicíny ve dvacátém století proběhl bez zohlednění tohoto faktu. Ve výsledku bylo vítězství nad infekčními nemocemi provázeno růstem tzv. „terapeutických infekcí“, vyvolaných zhoubným působením lékařských preparátů na mikroflóru. Navíc, současná medicína se při léčení nemocí soustřeďuje na kompenzaci změněných struktur organismu, a na obnovu mikroflóry, jejíž problémy byly původcem nemoci, prakticky nebere zřetel. Další argument užitečnosti praktického využití trofologického přístupu spočívá v tom, že existující mechanizmy vedou ke snížení efektivity tradičních lékařských preparátů a často vedou léčení do slepé uličky.

Pro léčení nemocných a podporu zdravých trofologie navrhuje věnovat více pozornosti racionalizaci výživy, včetně využití individuálního přístupu. Je to naprosto logické, protože výživové potřeby každého člověka se silně liší od jeho návyků, režimu dne, charakteru práce, fyzické zátěže atd. Je nezbytné věnovat patřičnou pozornost vyváženosti výživových porcí – potřebu dostatečného množství aminokyselin, vitamínů, rostlinných tuků, vlákniny, a omezovat spotřebu cholesterolu, živočišných tuků a různých rafinovaných produktů.

Trofologie se v poslední době soustřeďuje na zavedení „umělé výživy“ (syntetizovaná - vyladěná strava) a „funkční výživy“ (obohacená o biologicky aktivní doplňky). K přednostem „umělé výživy“ patří:

  • Přesná informace o chemickém složení potravin a výživových hodnotách
  • Vyváženost všech pro zdraví nezbytných látek
  • Obsah všech nezbytných aminokyselin a absence škodlivých látek

Je těžké ocenit roli trofologie jako faktoru, který umožnil přeorientovat pozornost lékařů na správnost výživy, podporu zdravé mikroflóry. Díky prokázaným argumentům se stalo pochopitelným, že je třeba hledat nové přístupy v léčení nemocí, více zvažovat použití chemických lékařských preparátů. Vždyť stará moudrost praví, že jídlo je největší lék.

TROFOLOGIE – nová mezidisciplinární věda

V předmluvě bylo podtrženo, že hlavní cíl této knihy spočívá ve snaze charakterizovat a porovnat dvě teorie výživy – klasickou (teorie vyvážené stravy) a novou (teorie přiměřené výživy), a také je zhodnotit do té míry, do jaké je to možné, budoucnost těchto teorií, zejména v souvislosti s řešením řady důležitých teoretických a praktických aspektů problémů výživy. Nicméně, především je třeba se seznámit s komplexem otázek a nauk, na základě kterých se tvoří nová teorie výživy. Je nezbytné hned na začátku poznamenat, že donedávna byla věda o výživě a teorie o výživě považována za  doplněk různých biologických věd k řešení úloh výživy člověka.

……………………………………………………………….

Jak známo, život na všech úrovních organizace je spojen se spotřebou látek a energie. Proto první nezbytnou podmínkou dalšího pokračování existence biologických systémů libovolné hierarchické úrovně a rozvoje života jako celku – to je příjem látek zvnějšku, které zabezpečují energetické a plastické potřeby těchto systémů. Součinnost procesů spojených s příjmem a usvojením výživných látek, je označováno jako výživa v širokém smyslu tohoto slova. Je v něm obsaženo získávání potravy, její pohlcení, zpracování (tj. trávení, neboli přeměnu na stravitelnou formu), vstřebání, neboli transport stravitelných látek do buněk a vnitřního prostředí organismu. Poté následuje komplex procesů, sjednocených pod názvem „intermediární metabolismus“.

Pokrok biologických věd umožnil popsat některé obecné zákonitosti výživy na všech úrovních organizace biologických systémů – od buněčného do populačního a biosférického, včetně evolučních a ekologických aspektů. To vedlo k formování nových fundamentálních koncepcí a umožnilo nám (od r. 1980) zformulovat základní ustanovení trofologie.

………………………………………………………………

Pro formování trofologie se ukázala rozhodující řada důležitých objevů. Patří k nim objev membránového trávení a důkazy univerzálnosti tohoto mechanizmu, jako hlavního v realizaci přechodových a závěrečných stádií hydrolýzy všech základních skupin výživných látek a různých typů transportu, netrávících efektů střevního hormonálního systému atd.

………………………………………………………………

Předmětem trofologie jsou obecné zákonitosti asimilace životně nezbytných potravních látek na všech úrovních organizace biologických systémů – od úrovně buňky, k orgánu, organismu, populací, biocenóz, až k biosféře jako celku. Nehledě na fantastické rozdíly v rozsahu jevů, které probíhají na buněčné a biosférické úrovni, mnohé zákonitosti asimilace potravy jsou univerzální. K praktickým úkolům trofologie patří otázky ideální potravy a optimální výživy v reálných podmínkách; rozpracování nových kritérií pro technologie spojené s výrobou a skladováním potravin; ochrana a zachování přirozených trofických ekosystémů na základě trofologické analýzy; řízení trofických cyklů v jednotlivých biocenózách i v biosféře jako celku, jak pro ochranu přírody, tak pro zvýšení produktivity přirozených a umělých systémů atd.

Je třeba zdůraznit, že trofologie je už v současnosti schopna dát prokazatelné odpovědi na otázku, jaká musí být potrava člověka s ohledem na zvláštnosti trofických procesů, které se zformovali v průběhu evoluce v jeho organismu, a také jaká musí být potrava různých druhů zvířat. Trofická analýza sestaví nejlepší kritéria pro formování optimálních agrárních a průmyslových technologií ve výrobě potravin.

…………………………………………………………………

Nakonec je třeba říct několik slov o autoregulaci spotřeby potravy. Spotřeba a asimilace nutrientů z okolního prostředí dokonce i těmi nejprimitivnějšími organismy, je neobyčejně složitý proces, který se nachází pod kontrolou regulačních mechanizmů daného systému. Většina skupin organismů má velmi složité způsoby regulace spotřeby potravy, ale tyto otázky sahají daleko za hranice této knihy.

…………………………………………………………………

Indukovaná autolýza

   Již dříve jsme se zmínili o vážné roli tzv. indukované autolýzy (vynucený samorozklad) v asimilaci potravy. V souladu s naší hypotézou tento typ trávení, při kterém objekt trávení (potrava) v přirozených podmínkách zabezpečí svůj vlastní rozklad a strávení, je nejstarším mechanizmem počátečního zpracování potravy mnohobuněčných organismů. Indukovaná autolýza je prováděna vlastními enzymy objektu trávení, přitom trávící enzymy konzumenta vytváří příznivé podmínky pro jejich činnost. Nicméně donedávna se mělo za to, že autolýza hraje nevýznamnou roli v celkovém procesu trávení, protože počáteční etapy trávení probíhají hlavně v dutinách trávícího traktu vyšších organismů pomocí enzymů konzumenta, a přechodné a závěrečné  jsou výsledkem membránového trávení.

    Takto bylo nutno stanovit odpovídající roli enzymů konzumenta a enzymů objektu trávení v počátečních etapách hydrolýzy výživných látek při příjmu potravy za normálních podmínek. Zvláště těžké bylo objasnit výživu dravců, u kterých probíhá trávení velkých kusů masa, kvůli čemuž je poměr povrch/hmota malý, nevýhodný pro enzymy žaludeční šťávy, působící na povrchu objektu trávení.

Při indukované autolýze oběť, tedy objekt výživy, zabezpečuje svoje vlastní strávení. To probíhá, například, když škrtič pohltí králíka. Donedávna nebylo jasné, jakým způsobem probíhá strávení vcelku pohlcené potravy škrtičem. Povrchový kontakt s trávícími enzymy škrtiče je malý, protože objekt trávení není zpracován na menší části. Ukázalo se, že dříve, než začnou na povrch oběti působit enzymy dravce, oběť bude „autolyzována“ díky indukované autolýze.

    Indukovanou autolýzu jsme sledovali při modelových experimentech, nazvaných „malý umělý škrtič“. Do průhledné nádoby naplněné žaludečními šťávami člověka, koně nebo psa, jsme vložili „syrovou žábu“ a žábu po krátkém tepelném zpracování. V několika prvních hodinách probíhala hydrolýza „vařeného“ objektu rychleji, než „syrového“, což bylo potvrzením obecně přijatých názorů. Nicméně v dalších 2-3 dnech se „syrový“ objekt zcela rozpustil, zatímco struktury „vařeného“ zůstaly do značné míry zachovány. Tímto způsobem bylo při experimentu současně s důkazem existence indukované autolýzy prodemonstrováno, že živá bílkovina se hydrolyzuje rychleji, než denaturovaná.

    Dále jsme detailně sledovali mechanizmus trávení živých tkání žaludeční šťávou.

Vyjasnilo se, že podstata tohoto mechanismu je v tom, že kyselé žaludeční šťávy dravce indukují (nabudí) „samotrávení“ oběti jejími vlastními enzymy. Dochází k rozložení všech buněčných struktur při pH 3-5.

    Podle všeho probíhá indukovaná autolýza nejen u masožravců, ale i u býložravců. Příklady indukované autolýzy byly nalezeny také mezi nižšími živočichy, zejména červi.

……………………………………………………………………………………

    Můžeme předpokládat, že představy o indukované autolýze umožní lépe pochopit mechanizmy přirozeného trávení potravy, její snadné usvojení bez tepelné úpravy, a nakonec, i tu okolnost, že indukovaná autolýza – to je důležité a dávné vzájemné přizpůsobení se po sobě jdoucích partnerů v potravním řetězci.

více informací vám bohužel v danou chvíli nejsem schopen poskytnout pro naprostý nedostatek času k překladům

Zdroj: samopoznanie.ru